Zoufale nepřipraven
Skladem
Kolik metafor je potřeba k pochopení kvantového provázání? Do kolika kategorií se dají roztřídit připomínky a přání 27 000 zaměstnanců? Jak dobře se řídí sedm a půl metru dlouhý náklaďák? Jde prostě zaklepat na dveře toho podivného kruhového domu v Severní Karolíně? Kolika způsoby lze popsat bolest hlavy? A stojí ještě ten starý, košatý javor v italském Saviglianu? Samé těžké otázky. Naštěstí pro nás se Paul Maliszewski vydal hledat odpovědi a svá pátrání důkladně popsal.
Otištěné eseje vznikly z dlouhé chvíle, někdy se autor nachomýtl k něčemu
zdánlivě zajímavému a někdy to prostě byla jeho práce.
Take Take Take / 2026 / 240 stran / 120 × 185 mm / vazba V4 / přeložil Kryštof Herold / Ilustrovala Magdalena Rutová / ISBN 978-80-88444-12-1
Paul Maliszewski
Jeho eseje byly publikovány v časopisech Harper’s, Granta a Bookforum. Krátké povídky pravidelně psal pro The Paris Review, One Story, Vice nebo J&L Illustrated. Žije ve Washingtonu, D. C. První český překlad jeho textů vyšel v roce 2022 pod názvem S úctou Harvey Strub.
Ilustrovala Magdalena Rutová
Přeložil Kryštof Herold.
Ediční příprava
Helena Černohorská
Hra s procenty – ukázka ze strany 181
Členové vedení politickoanalytické skupiny Political Risk Services byli radostí bez sebe. Novinář z měsíčníku Scientific American jim právě telefonicky sdělil, že by chtěl o firmě, jejích zakladatelích a vyhlášeném receptu na předpovídání vývoje obchodního a investičního klimatu ve více než sto zemích světa napsat článek. Ve firmě zavládlo nadšení. Sídlo společnosti v omšelé kancelářské budově v Syracuse bylo malé a stísněné, stěny a dveře tenké, takže dobré i špatné zprávy – ať už někdo dostal padáka, nebo se záhadně rozkašlal – se šířily rychle, od ředitele až do vyzáblého edičního oddělení, kde jsem pracoval jako redaktor/rešeršista na plný úvazek.
V prosinci 1998, kdy se ten novinář ozval, jsem byl jediným redaktorem/rešeršistou v celé firmě. Společně s vedoucím editorem, jenž byl mým nadřízeným, jsem pracoval v malém slepém rameni hlavní chodby, ve třech propojených místnůstkách vyvedených v utilitárním, ošuntělém vysokoškolském stylu, charakterizovaném žlutými složkami, naditými šanony a štosy papírů a výstřižků z novin či časopisů. Na zemi byly hory papíru a na stolech haldy.
Volná židle se považovala za plochu vhodnou k umístění dalších papírů. Stěny byly lemované policemi, buď z dřevotřísky, nebo v rozviklané kovové variantě, každá přetížená příručkami s nezáživnými tituly jako Ukazatele světového rozvoje 1996, Ukazatele světového rozvoje 1997 nebo Kdo je kdo ve světě. Tenhle prostor jsme sdíleli s uštvaným specialistou na informační technologie, který měl na starosti všechny programátorské úkoly, spravoval statistickou databázi pro přípravu zpráv a trpělivě reagoval pokaždé, když někdo křičel „spadnul server“ nebo „nejde mi odeslat e-mail“. Já seděl v rohu, zády k ženě, která na částečný úvazek sestavovala ekonomické grafy a obepisovala velvyslanectví, aby z nich vymámila nejnovější soupisku politického vedení dané země. Seděli jsme tak blízko, že jsme se málem dotýkali opěradly a při vstávání jsem měl co dělat, abych do ní nevrazil. Kolegyně při práci souhlasně, ba nadšeně komentovala každou situaci, kdy některá země (například Ghana) zaznamenala sebemenší nárůst v procentu obyvatel, kteří se identifikují jako křesťané. Novina, že se naše firma PRS ve vší parádě představí na předních stránkách časopisu Scientific American, pokračovala z naší kanceláře do výrobního a marketingového oddělení.
