Good Time
Věra Lučanská & Marta Vodová
Cena: 400 Kč
Původní cena:
Skladem
Rok 2003. Jedna slovenská důchodkyně a její jeden měsíc strávený na západním pobřeží Spojených států. Jedno fotoalbum fotografií, které během cesty fotila její kamarádka ze střední školy a jeden wordovský soubor vzpomínek psaný ihned po návratu domů do Žiliny.
Deník z cest po USA v roce 2003 psala Věra Lučanská. Během společních dní ji fotila kamárdka Marta Vodová. Po dvaceti letech z rodinného archivu vytáhla a o rozhovor s babičkou doplnila Lucie Lučanská.
Take Take Take / 2023 / 208 stran / 165 × 235 mm / vazba V4 / ISBN 978-80-88444-03-9
Výlet podle Marty a Věry
Lake Tahoe – Reno – Virginia City – Los Angeles – Santa Cruz – San Francisco – Lake Tahoe
Úryvek z rozhovoru, který s Věrou Lučanskou vedla její vnučka Lucie – Léto 2022
Věra: Takto mi to Marta dala.
Lucie: Celý album? Kompletně s fotkami i s tou nálepkou God Bless America?
Áno, áno. Kompletne. Vyše sto fotiek.
A ten text jsi napsala po návratu?
Fotoalbum mi dala, keď som odchádzala. A po návrate domov, ešte kým som to mala v hlave, som to písala. A aj podľa toho albumu.
V textu jsou i názvy míst, která jste navštívili. Ty sis poznamenala přímo na místě?
No počkaj. To mi písala Marta. Na zadnú stranu fotiek. Ako prekvapenie, keď som odchádzala.
Tyhle kraťasy si pamatuji. Ty jsou také od Marty?
Áno.
Máš na sobě na těch fotkách americké oblečení?
Tieto nohavice boli určite americké. To tričko nie. A predstav si, aká som bola hlúpa alebo smelá, že som si nezobrala zo Žiliny okrem hodiniek vôbec nič. No mala som také malinké z Ruska.
Náramkové?
Do vrecka. Keby som ich stratila, tak by som bola úplne stratená aj ja. Mala som len túto vec, kde bolo napísané, aký je deň a koľko je hodín. A s tým som sa vybrala do Ameriky.
Kdysi jsi mi říkala, že jsi od Marty dostávala oblečení z Ameriky už předtím. Jako dárky. A pak ses v něm jela ukázat?
Áno. V Amerike som už nekupovala nič.
Takže kdo jsou Marta a Jerry, u kterých jsi ten měsíc strávila?
Marta je moja priateľka zo školských rokov. Zo základnej školy a potom z gymnázia. A jedného dňa prišiel po ňu strýko z Ameriky. Presvedčil rodinu a tá mu dovolila vziať ju do Ameriky na jeden rok.
To bylo poprvé v Americe?
Prvýkrát a naposledy.
Zajímala tě Amerika, nebo jsi to brala jako návštěvu Marty?
Ešte len potom to bolo veľmi zaujímavé. Marta ma povodila všade. Bola som napätá, ako sa tam dostanem a uplatním. V podstate u cudzieho človeka.
Tak Marta nebyla cizí. Psaly jste si dopisy častěji než jednou za rok, ne?
Vymenili sme si veľa listov.
Tak to není cizí člověk
To je pravda.
A jak to je s těmi fotkami? Začíná to fotkou hned na letišti po tvém příletu. Takže Marta měla od začátku plán, že to bude dokumentovat a na závěr pobytu ti to předá jako dárek?
Áno, áno.
Vlastní foťák jsi s sebou neměla?
Nie. Mala som iba tie ruské hodinky. Ja som si z toho nič nerobila.
Ty výlety během tvého pobytu byly docela dlouhé. Sto kilometrů tam, sto kilometrů zpátky. Jak jsi to zvládala?
Zvládala. Boli sme aj v olympijskej dedine. Velikánský kopec. Mala by som vedieť, ako sa volá. Bolo to v júni, ale stále tam bol ešte sneh. To je tam však napísané. Vybrali sme sa tam aj s Jerrym. Na viaceré miesta. Videli sme i nejakú velikánsku priepasť a tam na mňa volal, nech nechodím k okraju!
Přivezla sis nějaké suvenýry?
Aké suveníry? Zbierala som kamene. A nejaké pohľadnice. Niečo som si doniesla, ale teraz neviem čo. Raz ma Marta zobrala do starého mestečka, ktoré bolo známe starými spisovateľmi, ktorých by som mala poznať, ale, samozrejme, že sa na to už nepamätám. Tam mi Marta povedala, nech sa prechádzam, že ide niečo vybaviť. A doniesla mi noviny.
